Primátorky
Eliška Podrazilová - veslování má v krvi a jde za svými sny
2. 5. 2022

Motivaci k veslování má obrovskou a veslování v krvi. Chce na olympiádu v Paříži, vyhrát letošní Primátorky a trénoval ji její táta. Řeč je o Elišce Podrazilové. Zjistěte o nadějné veslařce víc a přečtěte si krátký rozhovor.

Kdo Vás ke sportu přivedl? Je zakořeněno veslování ve Vaší rodině? 
Ke sportu mě přivedl můj táta, který vlastně celé moje dětství trénoval Kubu. Já s mámou jsme byly zapřísáhlé, že to dělat nebudu, ovšem poté co jsem v devíti letech skončila s plaváním, tak se táta chopil příležitosti a přivedl mě do klubu, kde jsem doteď. Takže ano, veslování máme v rodině. Celkově s tím začal děda, který trénoval tátu a oba strejdy. Jediný táta u toho vydržel a nyní už je přes 30 let také trenérem. 

Co nejraději jezdíte za posádku? S kým jezdíte-závodíte a jaká je skladba tréninku?
Během té doby co člověk vesluje, si vyzkouší naprosto všechny druhy posádek. Ovšem srdcovkou pro mě vždy budou menší disciplíny. Skif a dvojka bez kormidelníka. Na nich jsem toho najezdila nejvíce a na dvojce měla i největší úspěchy. 

To ale neznamená, že nemám ráda osmy, nebo čtyřky. V roce 2018 jsme jely juniorskou párovku, a to byla posádka, na kterou velmi ráda vzpomínám. Jak je tam více lidí, tak si to člověk i více užije na břehu, než když je pořád ve dvou. Vše má něco do sebe a hlavní je, aby si lidé v lodi rozuměli. Vloni jsem jezdila s Nikčou Kropáčkovou právě dvojku bez kormidelníka a v tréninku jsme neměly problém, jelikož jsme obě Bleskačky a trénuje nás můj táta, Martin Podrazil. 

Jaké jsou v České republice tréninkové podmínky? Kolik času z přípravy trávíte tady a kolik v zahraničí? 
V Česku jsou celkově velmi dobré podmínky. V Praze máme dlouhý kus řeky, takže se nemusíme točit po každém kilometru a kluby jsou velmi dobře vybaveny co se týče posiloven a trenažerů. Problém nastává v zimních měsících, kdy se zde teplota dostává pod nulu, a právě to odjíždíme na soustředění do tepla. Obvykle bývají za zimu tři soustředění, dvou až tří týdenní, ovšem nejdelší soustředění na kterém jsem kdy byla, bylo 5 týdenní v Austrálii. 

Velkým úspěchem byla medaile na juniorském MS mládeže v Tokiu v roce 2019, kde jste společně s Aničkou Šantrůčkovou vybojovaly titul juniorských mistryň na dvojce bez kormidelníka. Hodnotíte to za Váš dosavadní největší veslařský úspěch? A jaké jsou ty další, jaký je váš cíl?
Řekla bych že ano. Rok poté jsem neveslovala a v loňském MS U23 jsme skončily desáté, tudíž s odstupem času mi první místo na MSJ připadá ještě lepší než před těma dvěma lety. 

Za úspěch jsem také vždy brala 2. místo z Olympiády mládeže. A jinak můj cíl je dostat se na dospělou Olympiádu, kde se pokusit jet o medaile. 

Na OH mládeže v Buenos Aires v roce 2018 jste ve stejném složení byly stříbrné, ne ME téhož ruku zlaté.
Ano, ovšem v tom roce jsme jezdily právě párovou čtyřku, na které jsme vyhrály ME, na dvojku jsme usedly až tři týdny před odletem do Buenos Aires. Já do té doby nepárové veslování znala pouze z osem, a tak to byl velký nezvyk. Naštěstí Anča už byla zkušenější a měla se mnou trpělivost. 

Úspešnou olympiádu mládeže máte za sebou, uvidíme vás na té další? Sourozenci Podražilovi se blýskli na OH v Paříži 2024, to by byl hezký titulek, ne?
To by určitě byl! Já sama doufám, že do Paříže se už s bratrem Kubou podíváme oba!

Jak se vaše sportovní kariéra vyvíjí po roce 2019? Potýkala jste se se zdravotními problémy, co vás trápilo a už jste zcela fit?
Po roce 2019 jsme chtěly pokračovat v nepárové dvojce s Ančou a pokusit se nominovat na Tokyo 2020, tudíž jsme trénovaly společně. Celý podzim i zimu jsem ovšem byla taková oslabená a za ostatními holkami ztrácela. Nikdo moc nevěděl proč. Následovalo dlouhé soustředění v Austrálii, které proběhlo, jak mělo, i když jsem mívala hrozně vysokou tepovou frekvenci a trénink kvůli tomu byl z části omezen. Po návratu jsem ovšem měla neustále teploty a v Praze si už nezatrénovala. V následujících čtyřech měsících jsem podstoupila sérii vyšetření, která vedla ke zjištění, že jsem v těle měla již velmi dlouho zakořeněnou mononukleózu a z oné Austrálie si přivezla horečku Dengue. 

Celkově jsem se léčila přes půl roku, než jsem se začala opět nějak hýbat a trvalo další tři měsíce, než se to dalo nazvat tréninkem. Bohužel, když už vše vypadalo dobře, tak letos v únoru jsem chytla covid, který mě zase vrátil na začátek a já znovu začínala od nuly. 

Teď už ale doufám, že své nemoci jsem si vybrala a zdraví mi bude jen prosperovat!

Jakých závodů jste se zúčastnila za poslední rok, tedy za dobu pandemie koronaviru?
Vloni kvůli nemocím jsem toho moc nejela, až na jeden závod mistrovství republiky, ale v loňském roce jsme odjely naše české kontrolky, MČR, mezinárodní regatu na Bledu a Mistrovství světa U23. 

Máte pro nás nějaký zajímavý příběh z mezinárodních závodů?
Když jsme jezdívaly s Ančou dvojku, tak jsme vždy měly nějakou nešťastnou nehodu těsně před závody. Poprvé to bylo v Buenos Aires, kdy se nám na položené bundy pokálel pták. Ze začátku jsme kroutily nosy, ovšem poté jsme se smály, že nám to jistě přineslo štěstí. 

V Tokiu jsme se byly projet ráno před finálovým závodem a z ničeho nic se ozvala hrozná rána a poté takové divné pleskání a plácání. Jednoduše řečeno, skočila nám ryba do lodi a Anče dost sešlehala záda. Nikdy se nám nic podobného nestalo, tudíž z šoku se vyklubala vtipná historka, zvláště potom, kdy jsme zjistily, že nám v lodi zůstaly šupiny. Každá jsme měly jednu za dresem, když jsme poté startovaly. (Nepřejte si vědět, jak poté byla cítit celá loď!)

Jak probíhal trénink v období pandemie koronaviru? Bylo to těžké po psychické stránce, bylo těžké se motivovat? 
V první části pandemie jsem já nemohla trénovat, tudíž to moc posoudit nedokážu. Avšak vloni v zimě to bylo dost podobné.

Trénovaly jsme dvoufázově, jelikož člověk nemusel být přítomen ve škole a občas jsme odjížděly tréninky se sluchátky a přednáškami/hodinami v uších. Já v té době s motivací problém neměla, jelikož jsem po roční pauze byla natěšená a užívala si to.

V loňském roce jste úspěšně odmaturovala na vyhlášeném gymnáziu Přípotoční. Kam vedou Vaše kroky nadále? Plánujete kvůli veslování žádat o individuální studijní plán? 
Pokračuji na Právnickou fakultu UK, kde upřímně vůbec nevím, jak to bude probíhat. Přestup ze středních škol na vysoké prý bývá těžký, ale já si říkám, že to zvládl každý a pokud to nebude nutné, tak o individuální studijní plán žádat nechci. Samozřejmě můj názor se může změnit, až nastoupím a seznámím se se školou více.

 

Eliška Podrazilová

Přezdívka: Líza

Datum narození: 19. 11. 2001

Znamení: štír

Výška, váha: 175 cm, 75 kg 

Klub: VK Blesk

Trenér: Martin Podrazil

Motto/Vzor: Lindsey Vonnová - měla několik těžkých úrazů a i přes to se pokaždé zvedla a dokázala se vrátit zpět na vrchol

Studium/zaměstnání: od října studentka prvního ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy

Koníčky: seriály, cestování, focení, knížky

Sportovní cíl: medaile z OH, nejlépe zlatá :)

 

V ČÍSLECH:

Počet tréninkových hodin týdně? 20-26 

Roky aktivní veslařské kariéry? 10 let

Kolikrát jste se účastnila Primátorek? 6x

Nejlepší umístění na Primátorkách a v jaké kategorii? 2x 1. místo ve starších žačkách, 1x 1. místo v dorostenkách, 1x 2. místo dospělí 

Oblíbené číslo? 19